Podprogram

Podprogram, také známý jako funkce, procedura nebo rutina, je část kódu, která provádí konkrétní úkol v počítačovém programování. Podprogram se často používá k rozdělení většího programu na menší a lépe ovladatelné části kódu. Podprogramy mohou přijímat vstupní hodnoty, zpracovávat data a vracet výstup nebo výsledek.

Podprogramy jsou důležité pro zajištění správného fungování programu tím, že poskytují strukturu, snižují opakování a zvyšují efektivitu. Mezi další výhody používání podprogramů patří usnadnění ladění a opětovné použití kódu. K volání podprogramu používá program speciální instrukce, často známé jako „volání“ nebo „skok“.

Existují různé typy podprogramů, včetně assembleru, rekurzivních, vláknových, sériových, cyklických a přerušovacích. Podprogramy assembleru se obvykle používají v nízkoúrovňových programovacích jazycích, jako je C++ a Java. Rekurzivní podprogramy se používají k opakování kódu vícekrát, dokud není splněna určitá podmínka. Na druhou stranu se používají podprogramy bezpečné pro vlákna, které zajistí, že program dokáže zpracovat více požadavků od uživatelů, aniž by došlo ke konfliktům.

Kromě toho se sériové podprogramy používají k provádění instrukcí v sekvenci, smyčkové podprogramy opakují určitý kód znovu a znovu, dokud nenaleznou požadovaný výstup, a přerušovací rutiny zpracovávají specifickou podmínku nebo signál, typicky z externího zařízení, jako je klávesnice nebo myš.

Celkově se podprogramy používají k rozpadu a správě delších, složitých počítačových programů. Pomocí podprogramů mohou programátoři snadno identifikovat, ladit a znovu používat kód. Jako takové jsou podprogramy nezbytnou součástí jakéhokoli počítačového programu.