Černá listina

Blacklist, někdy označovaný jako „zakázaný seznam“, je způsob kontroly sítě, hardwaru nebo softwaru organizace selektivním blokováním přístupu k citlivým údajům z určitého seznamu subjektů. Tento seznam může obsahovat IP adresy, webové stránky a další kategorie dat. Jeho účelem je zajistit, aby se do sítě nebo systému nedostal nežádoucí nebo nebezpečný provoz, a tím poskytnout ochranu před škodlivými průniky, viry a jiným malwarem.

Černá listina funguje tak, že blokuje přístup z uvedených zdrojů a zároveň umožňuje přístup z jiných zdrojů. Seznam je sestavován a udržován různými subjekty a softwarovými aplikacemi. Černá listina může být například použita k zamezení přístupu na stránky, o kterých je známo, že obsahují škodlivý nebo škodlivý kód. Některé počítačové systémy mají navíc vestavěnou funkci pro blacklist konkrétních uživatelů nebo IP adres.

Černé listiny jsou součástí oblasti kybernetické bezpečnosti známé jako systémy prevence narušení (IPS). Blokováním přístupu ze známých zdrojů nebezpečí nebo obtěžování může IPS zasáhnout dříve, než se škodlivý software vůbec dostane do koncového bodu nebo dokonce do vnitřní sítě. V bezpečnostní komunitě je široce přijímáno, že udržování aktuální černé listiny je nezbytné pro řádnou obranu proti kyberzločinu a dalším hrozbám.

Kromě ochrany systému lze blacklist použít také pro kontrolu přístupu k určitým službám nebo aplikacím. Organizace může například použít černou listinu, aby zabránila svým zaměstnancům v přístupu na stránky sociálních médií, když jsou ve společnosti.

Celkově vzato je blacklisting účinný způsob kontroly přístupu uživatelů k síti nebo systému a také způsob zajištění bezpečnosti v rámci organizace. Selektivním blokováním nebezpečného nebo škodlivého provozu může chránit organizaci před mnoha potenciálními hrozbami. Řízením přístupu uživatelů k určitým aplikacím nebo službám může také pomoci zajistit produktivní a odpovědné pracovní prostředí.